Připomněli si 140. výročí narození prof. Závišky

Veřejnou vzpomínkou na významného rodáka našeho města prof. Závišku byla přednáška Ing. Václava Křepelky. Konala se 3. prosince 2019 v Jupiter clubu ve Velkém Meziříčí a pořádala ji Vlastivědná a genealogická o společnost.

Profesor František Záviška se narodil 18. listopadu 1879 v malém domku na Hornoměstské ulici. Školské a vysokoškolské životní období absolvoval jako nadaný žák a vysokoškolský student a zařadil se úspěšně do meziválečného období 20. století v oborech fyzikální optiky, teorie elektromagnetického pole, techniky velmi vysokých frekvencí a současně dokázal prosadit teorii relativity do české fyziky. Jeho vědecký nástup byl příkladný. Již v roce 1903 dosáhl doktorátu, v roce 1906 habilitoval v oboru teoretické fyziky. Od roku 1914 se stal profesorem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přednáška zahrnula výše uvedená fakta mnohem podrobněji s doprovodem potřebných fotografií. Zmíněny byly i životní události. Prof. Záviška se v roce 1912 oženil s Emilií Škodovou z Velkého Meziříčí. Tento sňatek vytvořil základ příbuzenských vztahů s rodinou Neumannovou, Křepelkovou i dalšími, které se vzájemně podporovaly zvláště v nepříznivých dobách. Na prvním snímku jsou manželé Záviškovi krátce po sňatku. Obou manželů se velmi dotkla úmrtí dvou synů – v roce 1914 jednoho, ale zvláště v roce 1919 druhého, který zemřel ve čtyřech letech na dětskou obrnu. Trvalým přítelem Záviškovým se už od dob studií stal básník Jakub Deml. Zvláště v době prázdnin ho Záviškovi navštěvovali v Tasově.
Koncem období první republiky byl prof. Záviška kandidátem na rektora Univerzity Karlovy. Okupace však přinesla 21. ledna 1944 zatčení pro podezření na účast v odboji. Několik koncentračních táborů znamenalo na samém konci války pochod smrti, který skončil v Gifhornu u Brunšviku.

Tam oslabený a nemocný už na osvobozeném území umírá. Dne 17. dubna 1945 byl pohřben.
Uvedeme si ještě jednu důležitou událost. Emilie Závišková usilovala po dlouhou dobu, aby manželovy tělesné ostatky byly převezeny do Velkého Meziříčí.
To se podařilo až v šedesátých letech, kdy bylo tělo v Německu exhumováno a zpopelněno. Paní Závišková se toho ještě dočkala, ale vzhledem k přípravě pomníku zemřela v tomto mezidobí a na čestném prostranství nového hřbitova byla uložena urna prof. Závišky s urnami manželky a dvou synů. Nejde tedy o četný hrob, ale o hrob rodiny Záviškovy, kde budeme moci v příštím roce vzpomenout 70. výročí jeho smrti.
Na druhé fotografii je přednášející Ing. Křepelka, jak diskutuje s paní Jitkou Rosovou, za svobodna Neumannovou a synem. S oběma příbuznými jsme se setkali při čtení tohoto článku již v druhé generaci potomků.
Text a foto: Ing. Antonín Dvořák