Nadějné tenistky Fruhvirtovy vyrůstaly na principu Kamevédy, říká jejich otec

Jelikož jde o milou událost, s radostí začínám sepisovat tento článek. Draft NHL 2015 a vstup Pavla Zachy do NHL poskytlo nejprůkaznější důkaz o fungování výchovy Kamevéda v dnešním světě. Ale pak tam byla časová propast zaviněná tím, že první kniha o Kamevédě, která slouží jako pomocník rodičům při výchově talentovaných dětí, vyšla teprve v roce 2013.

Nejstarším dětem, jejichž rodiče se Kamevédou mohli inspirovat už od narození, je dnes sotva sedm let. To je samozřejmě pro seriozní hodnocení příliš krátký časový úsek.
Přesto dorůstají sportovci, kteří už dnes budí i v celosvětovém měřítku obrovská očekávání, a Kamevéda jejich výchovu ovlivnila. Konkrétně mám na mysli tenisové naděje Lindu Fruhvirtovou i její mladší sestru Brendu. Lindě je patnáct, Brendě třináct let. Její rodiče za mnou několikrát přijeli do Liberce na konzultace ještě v dobách, kdy jsme tam bydleli a syn hrál za Bílé Tygry. Když jsem se s nimi poprvé setkal, Lindě bylo pět a Brendě tři. Sedávali jsme v hledišti liberecké arény, široko daleko nikdo. Pozoroval jsem Pavla během tréninku a přitom jsme si povídali o všem kolem výchovy dětí, které se rodiče snaží vést k pronikavému sportovnímu úspěchu a současně z nich vychovat slušné lidi. Knihu Jak vychovat šampiona si zakoupili jako jedni z prvních. Potom se odmlčeli a soustředili se na svoji cestu, spolu s výměnami starých mobilů za nové jsem nadlouho pozbyl i jejich telefonní číslo.
Po čase začalo probleskovat stále více zpráv, které naznačovaly, že manželé Fruhvirtovi si při své výchově vedou skvěle. Úspěchy přibývaly a byly stále pronikavější, nešlo je přehlédnout. Spolu s nimi jsem prožíval radostné vzrušení, když jsem letos mohl pozorovat v přímém přenosu Lindu v zápase proti Kristýně Plíškové. Vícekrát mě napadlo znovu někde získat telefon a Fruhvirtovým zavolat, ale vždy to v návalu jiné práce zaniklo. Až v poslední době, kdy mě oslovilo i několik otců malých dcer - tenistek, s žádostí o kontakt a víc informací z jejich mládí, jsem se odhodlal.
Hynka Fruhvirta jsem zastihl 21. října spolu s celou rodinou ve Francii. Dlouhodobě se připravují ve věhlasné tenisové akademii Patricka Mouratogloua, trenéra Sereny Williamsové. Ten o nich prohlásil, že představují jeden z největších příslibů světového tenisu. Jistě se nedá oslnit obyčejným průměrem, na přítomnost tenisových hvězd je zvyklý. V posledních letech z jeho líhně vyšla například mladičká kometa Coco Gauffová nebo Stefanos Tsitsipas. I jiné osobnosti z velkého tenisu věští Lindě s Brendou velkou budoucnost. Brendu dokonce nazývají „českým tenisovým zázrakem“. To ostatně dokážou rozeznat i obyčejní sportovní fanoušci, třeba od momentu, kdy třináctiletá Brenda porazila letos v létě i Kateřinu Siniakovou.
Rozhovor s Hynkem Fruhvirtem jsem vedl v trochu jiném tónu, než reportéři a novináři, protože mě nezajímaly aktuální výsledky, ale především záležitosti spojené s výchovou a rolí rodičů při rozvoji úspěšných tenistek.

Pavel Zacha, autor Kamevédy:
Předně bych vám chtěl ze srdce pogratulovat k úspěchu, očividně se nacházíte na správné cestě a zdá se, že k proniknutí do vyšších pater okruhu WTA už chybí jen krůček. Řekněte mi, jak hodnotíte s odstupem několika let vliv Kamevédy na vaši výchovu? Nalezli jste v ní něco, co vás ovlivnilo nebo vám pomohlo tak znamenitě uchopit svoji rodičovskou roli?
Hynek Fruhvirt:
„Naprosto jednoznačně. Už na počátku jsme pro děti chtěli udělat maximum, ale člověk se musí zajímat o rizika, někdy váhá, jak postupovat. Hlavně v knize Jak vychovat šampiona jsme našli spoustu odpovědí, názorů, se kterými jsme se mohli ztotožnit. Hodně věcí tam bylo hotových, jen je vzít a použít. Kamevéda nám ve své době opravdu hodně pomohla. Byla to pomocná ruka podaná ve velice důležitém období.“
Bylo tam naopak něco, s čím dnes nesouhlasíte nebo se něco ukázalo jako chybné?
„Nic takového si nevybavuji.“
Jakou výchovnou strategii v současnosti vyznáváte? Stále o všem podstatném rozhodujete z pozice rodičů a současně odpovědných zákonných zástupců, kteří stále pečují o nezletilé děti, nebo už necháváte dcery rozhodovat a podporujete je v samostatnosti?
„Řekl bych, že v současné době je to tak padesát na padesát. O něčem si už rozhodují samy, ale zásadní věci stále řešíme a rozhodujeme z pozice rodičů.“
Ve Francii jste krátkodobě nebo tam zůstanete déle? Nelákají vás destinace jako Florida nebo Jihoafrická republika?
„Loni jsme zůstali v Praze, v zimě jsme trénovali v halách a tělocvičnách a neřekl bych, že to byla ideální volba. Prozatím zůstáváme ve Francii, ale i tady už je zima. S cestováním je to teď dost složité. Je to taky otázka peněz. Jsme čtyři plus trenér a další lidi, které využíváme. Je to taky hodně otázka peněz. Je pravda, že Jihoafrická republika je zajímavá a lákavá možnost pro zimní přípravu, ale v této chvíli ještě nevím, jak to dopadne.“
V tomto týdnu jsem v deníku sport četl rozhovor s Miroslavem Černoškem. Zaujalo mě, že vás má pod sebou a financuje kariéru obou dcer. Je to velká pomoc?
„Takhle bych to vůbec neřekl, ta pomoc od Černoška není významná, je to jen zlomek toho, co během roku za přípravu utratíme. Shánění sponzorů je pro nás místy hlavní činnost, „pytlíkujeme“ to po desetitisících, sháníme každou korunu. Vlastně se od toho odvíjí, co si pak můžeme dovolit.“
Zdá se, že jste překonali jednu z nejnáročnějších zkoušek v průběhu celé výchovy, podařilo se vám převést holky přes pubertu, aniž by to s nimi a jejich sportovní výkonností nějak zamávalo. Je to šíleně náročné období, kdy skončí většina nadějných sportovkyň. Bylo to tak i u vás?
„S Brendou i s Lindou to bylo určitě hodně náročné období, ale podařilo se překonat a neslevit z cesty započaté kdysi v mládí. Myslím, že to máme vcelku úspěšně za sebou a že je to obecně zvládnutelné, pokud se dětem věnujete takovým způsobem.“
Jak zvládáte přechod mezi dospělé?
„Tak tohle je hodně velký problém, hlavně z pohledu výchovy. Já jsem dřív hrával hokej, takže vím, co se říká v kabině, není to zrovna akademické prostředí. Ale není to vůbec nic proto tomu, jak mezi sebou mluví dospělé tenistky. Některé jsou opravdu sprosté, mluví jak dlaždiči. Je to problém, protože celou dobu holky nějak vedete, držíte stranou od špatných vlivů, a pak stačí chvíle v tomto prostředí a nestačíte se divit. Vidím to jako mnohem větší problém, než u kluků.“
Řekl bych, že jste ve věku, kdy kulminuje význam kvalitní stravy pro celou další kariéru a následující život. Holky si prošly fyzickou expanzí a teď potřebují zesílit. Řešíte stravu?
„Samozřejmě. Výživu řešíme hodně, je to náš každodenní úkol a hodně tím směrem investujeme. Když pobýváme v zahraničí, zásadně si vybíráme ubytování s kompletně zařízenou kuchyní, kde si sami můžeme připravovat jídlo podle našich požadavků. Když jsme přijeli poprvé sem do Francie, nejprve jsme se zajímali o kvalitní dodavatele masa, mouky, zeleniny a dalších potravin. Když jste na hotelu bez kuchyně, jste závislí na tom, co vám kdo připraví a na tom už teď nechceme a nemůžeme být závislí.“
Osobně jsem se v tomto ohledu dost posunul. Od výživových doplňků směrem k biopotravinám a k biodynamickému pěstování ovoce, zeleniny, bylin a dalších plodin. Ale nejen k nim, ale i k produkci potravin na čisté půdě, obdobě Terra preta, ze které vzcházejí ty nejhodnotnější plodiny. Jdete až takhle daleko?
„To nezvládneme, zabralo by to moc času a energie, a to si prostě nemůžeme dovolit, protože denně musíme řešit mnoho jiných věcí. Bylo by to jistě ideální, ale nejde to dohromady s hektickým stylem života plným cestování. Prioritou je sport, trénink, výchova. V oblasti výživy se snažíme o zvládnutelné maximum.“
To naprosto potvrzuje moji osobní zkušenost. Věnoval jsem se hodně zdravé a sportovní výživě, strava představovala největší položku rozpočtu rodiny v době, kdy synovi bylo patnáct a šestnáct let. Také mě iritoval výživový poradce, který nás zasypával mnoha radami a požadavky a mě už beztoho připadalo, že s vařením a sháněním kvalitních potravin strávím celý den. Možná to jde zařídit s pomocí například prarodičů, pokud by se tomu někdo věnoval na plný úvazek, zajišťoval a nebo dokonce pěstoval domácí biopotraviny.
„To jsme zkoušeli tak půl roku, ale bylo to příliš náročné. Asi bychom tím někoho úplně uštvali a zničili.“
Slyším, že jste na kurtu, nebudu vás dál zdržovat od tréninku. Rád bych vám zaslal e­‑mailem nějaké další dotazy, třeba i dotazy od rodičů malých tenistek, které k vám dnes vzhlížejí. Bylo by to možné?
„Určitě je pošlete, rád na ně odpovím…“

Pavel Zacha st.
Pokračování v příště.