Reakce starosty na článek o rekonstrukci velkomeziříčského náměstí

Kolegové z politických klubů ČSSD, Meziříčského fóra a KDU­­‑ČSL zveřejnili další z celé řady svých pokynů městské radě, co má rada dělat, o čem má mluvit a jak se má chovat. Tentokrát se zaměřili na rekonstrukci náměstí a navrhují vypsat (novou) ar­chitektonickou soutěž na území nejen Náměstí, ale zároveň i na prostor bývalého Svitu, navazujících Riegrových sadů a území před hradbami. Je otázkou, proč to neudělali sami, když byli dlouhá léta ve vedení města? To, že kolegové konečně pochopili, že žalostný stav centra si žádá neprodlený zásah, je velmi pozitivní zpráva a za tento postoj upřímně děkuji.

Například samotná dlažba na Náměstí je totiž na konci životnosti a bude ji třeba do dvou let opravit alespoň provizorně. Potíž s nejnovějším pokynem zmíněných politických stran je ale v něčem jiném. Navrhují naprosto ne­možný a nerealistický postup, a vzhledem k tomu, že nejméně tři z nich byli přímými účastníky již skončené architektonické soutěže (připravovali ji a seděli v porotě), máme s koaličními kolegy právo se domnívat, že vědí, že jejich návrh na vypsání nové soutěže je věcně i ekonomicky nesmyslný a předkládají jej pouze za účelem věc dále zdržovat a dále zamotávat tak, aby se nám nepodařilo s touto věcí konečně pohnout vstříc roky oče­kávané rekonstrukci. Pokusme se tedy tohle klubko dohadů a nepochopení základní­ho principu architektonických soutěží nějak jednoduše rozplést:
1. Ano, skutečně došlo k setkání zastupitelů se zástupci firmy RTS (to jsou profesionálové, kteří pomáhají radnicím vést trans­parentně a podle zákona výběrová řízení).
2. Ne, firma RTS nenavrhla udělat novou architektonickou sou­těž. Doporučila, aby se radnice dohodla s autorem jednoho z návrhů na dopracování architektonické studie do formy, která po odkoupení autorských práv poslouží jako podklad pro výběr zhotovitele projektové dokumentace. V písemném stanovis­ku od firmy RTS je sice možnost nové architektonické soutěže zmíněna, ale pouze jako „možná alternativa“, nikoliv jako dopo­ručený postup.
3. Spojovat prostory Náměstí, ulic, bývalého Svitu a Riegrových sadů do jedné architektonické soutěže je rovněž nesmysl. Jde o naprosté nepochopení účelu a principu architektonických soutěží – zde se ale na kolegy není možné hněvat, ani je pode­zřívat ze zlého úmyslu. Jednoduše to nemohou vědět. Je to stej­né, jako kdyby zastupitel architekt rozporoval zastupiteli lékaři jím stanovenou diagnózu nebo zastupiteli učiteli způsob výuky. A teď, proč to nejde: „Architektonické soutěže můžeme rozdělit na projektové a ideové, podle toho, co chceme za výsledek. Projektové slouží již pro stanovení podoby do konkrétního návrhu stavby. Ideové naopak řeší území v podrobnosti rozdělení hmot, funkcí a po­třeb regulace staveb v daném prostoru a nenavazuje na ně dopracování projektové dokumentace stavby pro její realizaci. V případě Náměstí víme, že kašna zůstane tam, kde je, nebo budeme asi stěží uvažovat o přesunutí svatojánského sloupu. Stejně tak známe funkci jednotlivých budov a jejich vchody či vjezdy. V případě prostoru bývalého Svitu jde naopak o nalezení naprosto nové náplně a funkce pro prostor ku prospěchu oby­vatel města. Tedy pomocí ideové, spíše říkejme urbanisticko – krajinářské, soutěže se teprve zamýšlíme nad celkovým smě­řováním tohoto prostoru a stanovujeme pro něj limity. V tomto okamžiku je konstruktivní a smysluplné vypsat urbanisticko – krajinářskou soutěž v podrobnostech, kdy výsledkem bude návrh jako podklad pro případný regulační plán tohoto území. Obě výše popsané soutěže jsou architektonické, ale obě mají rozdílný smysl zadání i jinou podrobnost odevzdaných návrhů, proto v podstatě nelze zadat tyto dvě související, ale velmi roz­dílná zadání do jedné soutěže.“ Obdobný text napsal Petr Velič­ka ve Velkomeziříčsku v březnu roku 2016, tedy téměř před pěti lety, v reakci na diskuze (nejen) zastupitelů právě o tom, proč architektonickou soutěž nerozšířit i na areál Svitu. Diskuze byly před těmi bezmála pěti lety právě tímto vysvětlením uzavřeny. Vzhledem k tomu, že si tyto události kolegové určitě pamatují, není třeba o nelogičnosti jejich současného návrhu dále mluvit.
4. Kolegové se také ptají, jaká bude ochota architektů nechat svůj návrh dopracovat někým jiným. Opět jde o neznalost oboru architektury a opět se na kolegy nejde zlobit. Víte, ono to není tak, že máme obrázek, který někdo nakreslil, a chceme, aby jej někdo jiný překreslil. Nejsme v mateřské škole. Poskytnutí au­torských práv pouze říká, že autor návrhu souhlasí s tím, že ně­kdo jiný jeho návrh rozpracuje do formy projektové dokumen­tace, kterou potřebujeme pro vydání stavebního povolení a dále k realizaci stavby, kdy autor dál bude provádět autorský dozor či dohled. Takže problém, který politické strany KDU­‑ČSL, ČSSD a Meziříčské fórum uvádějí, zkrátka neexistuje.
5. A konečně je zde také věc, o které se mlčí. Jde o peníze. Jest­liže architektonická soutěž na Náměstí přinesla 16 kvalitních návrhů, z nichž tři ocenila porota věhlasných architektů, nejsme tak trošku příliš „grandi“, když si dovolíme 850 tisíc za tuto sou­těž vyhodit a vypsat novou, odhadem za dva až tři miliony ko­run? Kam se, vážení kolegové z opozice, poděla vaše finanční starostlivost, s jakou jste k té první soutěži přistupovali?
Shrneme to:
• Máme výsledky architektonické soutěže na Náměstí a uměli bychom se dohodnout s vítězi na dalším postupu.
• Výsledky této soutěže potvrdilo regulérní místní referendum.
• Na soutěž vrhl stín postoj tehdejšího předsedy ÚOHS, bý­valého poslance ČSSD, vyšetřovaného Policií ČR v korupč­ních kauzách. To ale pouze konstatujeme, jeho verdikt re­spektujeme.
• Máme v úmyslu pořídit územní studii na prostor bývalého Svitu a Riegrových sadů – to znamená, že chceme vědět, co by tam v budoucnu mělo být.
• Zároveň nechceme, aby zde byl supermarket, který by mimo jiné znamenal i další neužitečný průjezd osobních aut už tak dost těžce zkoušeným centrem města.
• Kolegové z opozice ve zdánlivě dobře míněném návrhu chtějí, abychom vypsali za miliony korun novou soutěž, a to za technicky nemožných podmínek.
To znamená, že by se oprava náměstí o další roky odložila. Kdo by z toho měl užitek? Rozhodně to není ku prospěchu obyvatelům města, na kterém nám především záleží.
Osobně neupřednostňuji ani jeden z návrhů. To, co chci především, je, aby se obyvatelé města Velké Meziříčí konečně dočkali rekonstrukce náměstí a tento dlouholetý zastupitelský spor skončil.
Přeji vám, vážení občané, krásný podzim!
Ing. arch. Alexandros Kaminaras, starosta města