Bobři? Skutečně tady jsou

To, že se součástí naší fauny po mnoha letech už před časem znovu stali i bobři, je každému již docela dlouho celkem jasné… Totiž musí být: všude na Oslavě i na Balince (Jelínkův stav pod Tasovem, Nesměř, Letná, Beránka atd.) jsou přece k vidění jak ožrané pahýly keřů ve stylu „zahrocené šípy“, tak i podežrané, a tedy pokácené stromy à la „přesýpací hodiny“.

Přesto mě tuhle při rybolovu na Balince zaskočilo, jak velkou potvorou dospělé bobřisko může být. Tož připadal jsem si v oné kritické chvíli, když tamto na mě z podkalené vody vyjuklo, asi tak jako pan Povondra v té Čapkově Válce s mloky, když se k jeho pramici hladinou Vltavy pozvolna šinula hlava „sumce“ – mloka. Upřímně: vylézt ono znenadání protivá mně přímo na břeh při nějaké té obraně svého teritoria, tak teda zaskočen radši neprodleně zdrhnu… A vlastně totéž každý, kdo by – byť i třebas jen koutkem oka – zahlédl ony velké a proklatě ostré hlodavčí klafáky… Hlava, pak oblý hřbet a hned nato ocas placatý jak lopata, přemet ve vodě… no a následuje šplouchanec jak flákanec! A potom dost zíráte i – s prominutím – čučíte.
Na druhou stranu je ale moc dobře, že zde znovu jsou. Totiž, pravda, až na ony pokácené stromy.
Text: Vladimír Pařil
Foto: zdroj internet.