Nový československý film o Kamevédě Každá minuta života bude mít koncem srpna několik premiér. V Meziříčí ho diváci uvidí 27. srpna

Kamevéda má tedy svůj první film. Režisérka dokumentárních filmů Erika Hníková mu přisoudila název Každá minuta života. Kdy a jak se zrodila tato myšlenka?
Asi před pěti roky seděla Erika Hníková v čekárně jedné pražské zubní ambulance a jak už to bývá, sáhla na stolek pro jeden z časopisů, aby si ukrátila chvíli. Shodou okolností šlo o magazín REFLEX, kde jsem měl rozhovor o výchově dětí. Téma o výchově dítěte směřujícího k úspěchu ji zaujalo natolik, že mě kontaktovala a začala získávat další a další informace.

Spolu se scénáristou Tomášem Bojarem pečlivě prostudovali mé knihy a pak si půjčili i naše rodinné kroniky. Jednalo se o štos písemností vysoký 30 centimetrů, takže trvalo asi půl roku, než se vším prokousali a vše si vyhodnotili. Mezi tím jsme se stále setkávali nebo si telefonovali. Dokonce jsem je provázel po okolí Velkého Meziříčí i po našem městě, abych jim předvedl všechna místa, která byla pro výchovu syna Pavla (hráče NHL – pozn. red.) důležitá. Zvažovala se možnost hraného filmu, ve hře byly i další varianty. Nakonec ale manželka a další členové rodiny nebyli nakloněni tomu, aby bylo až tak hluboce nahlédnuto do chodu rodiny, že tato varianta nakonec padla.
A jak autoři filmu objevili slovenskou rodinu Hanuliakových, kteří se nakonec stali hlavními aktéry filmu?
Doporučil jsem několik rodin, které podle mého názoru pracují se svými dětmi na té nejvyšší úrovni z hlediska Kamevédy. Nejprve zaujala rodina z obce Oudoleň poblíž Havlíčkova Brodu, jejichž tříletý syn exceloval především v bruslení, v úrovni hokejových dovedností a ve stolním tenise. Natáčeli jsme tehdy společně v Oudolni v místní sokolovně stolní tenis a v tréninkové hale jihlavské Dukly bruslařský trénink a různé dovednosti a hry na ledě. Filmaři z těch materiálů sestříhali filmový záměr, který přihlásili do celoevropské soutěže. Pravděpodobnost úspěchu byla malá, ale nakonec paní Hníková získala na přípravu filmu grant z EU. Dlužno poznamenat, že z 240 žadatelů z mnoha zemí bylo úspěšných pouze 20.
Následně započaly ostré přípravy. Film byl financován z fondů české a slovenské kinematografie, role producenta se ujal už na samém počátku Jiří Konečný, sám otec úspěšného mladého fotbalisty.
Takže od námětu až k premiéře jste absolvovali poměrně dlouhou cestu. Kde bude film poprvé představen divákům?
Světová premiéra proběhne v sobotu 21. srpna na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tvůrci filmu zvolili tuto variantu s ohledem na dlouho očekávanou událost, premiéru filmu Zátopek, který bude ve Varech promítán o den dříve po zahajovacím ceremoniálu. Věří, že současná prezentace filmu o největším českém sportovci spolu s prezentací výchovné filozofie a metodiky, která cílí rovněž na úspěšnou sportovní kariéru, si bude tematicky blízká, přestože oba filmy jsou svým pojetím diametrálně odlišné. Na tuto událost se velice těším, protože budeme spolu s manželkou hosty na slavnostním zahájení festivalu a budeme mít možnost zhlédnout oba filmy v premiéře.
Budou nějaké další premiéry?
Pražská premiéra filmu Každá minuta života bude následovat v úterý 24. srpna večer na Václavském náměstí, no a ve Velkém Meziříčí se film představí 27. srpna v 19.30 hodin v místním Jupiter clubu. (V tištěném týdeníku jsem omylem uvedl namísto srpna  prosinec – pozn. autora P. Z.) Diváci nejprve zhlédnou film a pak bude následovat debata, kde budu divákům k dispozici společně s Erikou Hníkovou.
Už jste měl možnost film vidět?
Ano. Byl jsem docela zvědavý, jak s tím tématem scénář i režie naloží. Slibovali, že zůstanou neutrální, aby si každý mohl udělat vlastní závěr. Současně jsem chápal, že filmaři potřebují i provokovat, inspirovat debatu – klidně negativní. A mám mnohaletou zkušenost, že většina rodičů, kteří už děti nějak vychovávají, jsou vůči Kamevédě negativní, někdy až agresivní. Chápu to. Nikdo nemá rád, když je mu předhazováno, že není tím úplně nejobětavějším rodičem. Sám jsem kdysi takovým byl a dokázal jsem hbitě a tvrdě odpálkovat každou kritiku. Pak jsem ale vyzkoušel něco jiného a díky tomu mohu srovnávat. Takže vím, že Kamevéda představuje vyšší úroveň rodičovství, je to budoucnost.
V posledních letech jsem ale opustil tyto debaty a přesvědčování, protože jsem měl plno práce s rodiči a dětmi, kteří šli cestou komplexní výchovy. To jsou velice pozitivní telefonáty, přednášky, rozhovory a konzultace, které padají na úrodnou půdu. Tento film ale zřejmě polemiku znovu otevře, tomu se asi nedá vyhnout. V každém případě jsem dopředu nesliboval svoji účast na prezentaci filmu, dokud jej sám neuvidím.
Před týdnem mě producent Jiří Konečný pozval do Prahy na individuální premiéru. Chtěl, abych se s filmem neseznámil na displeji notebooku, ale v biografu. Poprvé v životě jsem v sále seděl úplně sám a koukal na výtvor, ke kterému jsem měl velmi blízkou vazbu.
Nakonec jsem zhodnotil, že tvůrci opravdu divákovi nepodsouvají co si má myslet. Takže jsem na spoluúčast s prezentací filmu kývnul.
Film dokumentuje výchovu malého sportovce na Slovensku. Dalo by se něco prozradit o rodině Hanuliakových?
Je to krásná rodina, oba rodiče jsou příkladně obětaví. Komunikuji s nimi mnoho let, takže znám jejich příběh od počátku a moc jim fandím. Věřím, že malý Miško jednoho dne naplní svůj sen a stane se úspěšným hokejistou, hráčem NHL. Jeho rodiče, Lenka a Michal, jsou milující, odhodlaní a vzdělaní lidé. Michal vystudoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě Fakultu tělesnej výchovy a športu, Lenka se synem od narození komunikuje plynulou němčinou. Má i rodilou učitelku angličtiny. V souladu s Kamevédou rozvíjí odmala celou řadu sportů, včetně gymnastiky, atletiky, lyžování, jízdy na kole, golfu, basketbalu nebo tenisu. Hraje i na hudební nástroje, zazpívá vám anglicky, slovensky i německy. Hlavní pozornost je ale věnována hokeji, ten se zřejmě stane cílovým sportem.
Když byli Hanuliakovi u nás doma naposledy na návštěvě, vyšlo najevo, že malý Miško vůbec nejí sladkosti. Poprvé v životě jsem se setkal s takovým dítětem. A rovněž poprvé jsme viděl, s jak obrovskou chutí snědl mnou vypěstovaná bio rajčata a papriky. Snědl jich celou mísu jako někdo, kdo nemá chuť zkaženou přeslazenými a přesolenými průmyslovými potravinami.
Takže nezbývá než pozvat diváky na srpnovou premiéru?
Moc rád bych tímto pozval především mladé rodiče, prarodiče, sportovce, místní pedagogy a trenéry, prostě všechny, kteří se zajímají o pohybový rozvoj dětí i o problematiku moderní výchovy. Věřím, že si tuto událost nenecháte ujít. Jde o intimní nahlédnutí do chodu rodiny, která se skutečně příkladně a už od narození věnuje svému synovi. Není to nic umělého nebo naaranžovaného, ale skutečný a reálný příběh rodiny, která promyšleně a sofistikovaně buduje odmala hvězdnou kariéru svého dítěte. Miškovi je v současné době 7 let.
A je ve filmu zmíněno i naše město?
Naprosto nepřehlédnutelně. Kamevéda je ve filmu jasně a zřetelně označena jako základní metoda výchovy, o kterou se Hanuliakovi ve své výchovné praxi opírají. Jen připomínám, že jde o filozofii a metodiku výchovy, která vznikla a poprvé byla uplatněna zde, v našem městě. Ve filmu vystupuji jako konzultant, v jiné fázi sleduje malý Miško hru svého idolu – hokejisty Pavla Zachy v New Jersey. Ale především, film vrcholí na Letních dětských hrách Kamevédy v roce 2019 tady ve Velkém Meziříčí. V momentě, kdy rodina Hanuliakových odchází ze stadionu za ZŠ Sportovní, film končí. Ale víc už bych raději dopředu neprozrazoval.
Připravil: Pavel Zacha st. Pokračování příště.