Měl jste pravdu, Mistře

Během svého dosavadního života jsem potkal několik lidí, které jsem obdivoval za to, co dokázali a jak v několika větách vyjádřili své životní postoje k dění kolem sebe. Jedním z nich byl vyučený tesař. „Mistře“, tak ho oslovovali všichni, kteří od něho potřebovali udělat vazbu na cokoliv, včetně dřevěné konstrukce na celý objekt. Deskriptivní geometrii měl v malíku a zadané projekty v detailech vylepšoval vždy ke spokojenosti svých zadavatelů.

Měl jsem to štěstí, že jsem ho, jak se lidově říká, „uhnal“ také, díky známosti mých příbuzných. Dokonce jsem mohl pracovat s ním. Byly to nezapomenutelné chvíle. Přijížděl na kole, pracoval od osmi ráno, končil o půl páté s půlhodinovou přestávkou na oběd. Byla to spíš svačina: dva krajíce chleba nebo tři rohlíky vždy s něčím namazané. O pití jsem se musel postarat sám. Za den vypil půllitrovou láhev tzv. „obsikačky“ (výčepní 20% lihoviny), kterou si ředil uvařenou meltou v poměru 1:3. Jak konvička s meltou, tak i láhev byly ponořené v kbelíku s vodou, kterou jsem musel v parném létě za den 3× měnit, aby mělo pití tu správnou teplotu. Při práci toho nenamluvil, ale když otevřel stavidla svého vnímání světa, stálo to zato. Mohl bych zde ocitovat několik jeho životních postojů, zůstanu jen u jednoho. „Víš, chlapče, (bylo mi před padesáti lety něco málo přes dvacet, on překročil sedmdesátku), kdo si kolem sebe vytváří nepřátele, je hlupák“. Na mou asi naivní otázku „proč“, vzápětí odpověděl: „Protože udělá hodně lidí nešťastných“. Jistě si vzpomenete na nezapomenutelnou hlášku herečky H. Růžičkové v jednom filmu pana režiséra Trošky. „Když vy barák, my ho vyženeme o patro výš, když vy pana inženýra, my pana doktora“. Byla to filmová komedie. V reálném světě to bohužel už taková sranda není, jak se o tom v současnosti můžeme přesvědčit. Byl jsem se podívat v předsálí našeho kina na vystavené architektonické náměty studentů pro uvolněnou lokalitu bývalého Svitu. Jako námět pro začínající architekty jistě dobré, v reálném životě asi těžko realizovatelné. Zdá se, že časy hojnosti končí a čekají nás časy skromnosti. O to více bude zapotřebí zanechat svárů a půtek mezi zastupiteli, vždyť ti se mění každé čtyři roky, a přijmout kompromisy z obou stran, tak jako se to podařilo u rekonstrukce náměstí, které se snad po téměř čtyřech letech různého hašteření, konečně začne realizovat. To samé by mělo platit i mezi námi, jednotlivci. Nechtějme trumfnout, jak říkal „Mistr“ hlupáky, na to je náš život přece vzácný.                   

Z. Nedopil