Středisko v Březejci oslavilo 70. výročí založení

Centrum Kociánka Březejc si letos připomněla 70 let od založení pracoviště v Březejci.

Oslava proběhla v pátek 30. 9. 2022 v areálu v Březejci. Na oslavu založení pracoviště zavítala nejen spousta rodičů, uživatelů, přátel, sponzorů, představitelů sociálních služeb, představitelů obcí, bývalých zaměstnanců, ale i dětí.
Po slavnostní mši svaté, kterou sloužil Ing. arch. Jiří Jeniš, proběhlo žehnání Madony a zrekonstruovaných prostor.
Slavnostní přivítání proběhlo za účasti vzácných hostů, mezi které patřil náměstek ministra práce a sociálních věcí Ing. Stanislav Klik, Ph.D., předseda Spolku rodičů a přátel střediska Březejc Ing. Petr Bronček a ředitel Centra Kociánka Brno Mgr. Tomáš Komárek.
Hlavním bodem odpoledne bylo taneční vystoupení ZŠ a SŠ Březejc, dále zazpíval Pavel Helan, vstoupili uživatelé Centra Kociánka Březejc, zatančily Kosatky ze střediska Dóza a zahrála country kapela Stetson.
„Děti si celé odpoledne užily při zábavném programu. Děkujeme všem, kteří na akci dorazili, a slavili s námi, ale i těm, kteří si koupili a zasadili strom a pomohli ke krásné atmosféře celé oslavy. Bez hostů by oslava nebyla oslavou,“ uvedla Marie Doležalová za Centrum Kociánka, pracoviště Březejc.

Ozdravovna vznikla díky českým krajanům v Americe

Jak šel život na Březejci od vzniku po současnost provedla PaedDr. Eva Kočí Valová. Ta se poohlédla také do minulosti a připomněla „narození“ zmíněného oslavence.
Díky českým krajanům žijícím v Americe, pod vedením Adolfa Kačera, pracovníka Českého národního sdružení, byla uspořádána sbírka na výstavbu ozdravného zařízení. Myšlenka byla, aby v této instituci mohly pobývat děti, které utrpěly těžké úrazy ve 2. světové válce a děti s prodělanou obrnou. Vybranou lokalitou pro výstavbu se stala ozdravující krása Vysočiny a místem rovinatá plošina mezi Velkým Meziříčím a Ořechovem, umožňující bezproblémový pohyb v přírodě i pro vozíčkáře. Psal se rok 1952. Prvním vedoucím spravujícím Březejc až do roku 1985, tedy plných 33 let, byl Jaroslav Liška.
Zpočátku, do roku 1954, bylo středisko využívané pouze v letních měsících k ozdravnému pobytu postižených dětí Kociánky. V roce 1954 byl zahájen celoroční provoz a otevřena základní škola. A děti z Kociánky začaly na Březejc jezdit celoročně, střídaly se po 4 až 6 týdnech. Složení klientely se měnilo, přibylo kombinovaných postižení, a tudíž od roku 1980 začala činnost zvláštní školy.
V letech 1985 – 95, kdy byl vedoucím střediska RNDr. Petr Vaverka, došlo k dalšímu zvelebování a ke změnám. Vzdělávání bylo rozšířeno o studium na speciální rodinné škole, letní pobyty byly zpříjemněny o možnost koupání v novém bazénu a kapacita se rozšířila o vystavěný pavilon.
V roce 2000, za vedení Věry Nestrašilové, začaly stavební úpravy vedoucí k přebudování pokojů, byla provedena půdní vestavba se zřízením víceúčelového ateliéru a velice zásadní a přínosnou úpravou byla plynofikace.
Pod vedením Mgr. Miroslava Štěpánka bylo následně na Březejci několik desítek klientů, uživatelů sociální služby „Týdenní stacionář“ a „Denní stacionář“, kteří se vzdělávali nebo si osvojovali pracovní návyky v zácvikových kurzech.
V současnosti stojí v čele pracoviště Březejc pod Centrem Kociánka Bc. Marie Doležalová. Areál prošel stavebními úpravami, rekonstrukcemi, dostavbami; dostal novou nejen fasádu, ale i novou tvář.
„A jak se v něm žije dnes? Denní a týdenní stacionář, terapeutické dílny, odlehčovací služba… Kam oko pohlédne, setkává se s drobnými plastikami a originální keramikou březejckých. Výtvarné artefakty textilní a jiné? Radost pohledět! Za tím vším je obětavá práce zaměstnanců a především láska. Láska k člověku. Vždyť „svět smysl má jen skrze člověka, jen skrz něj láme se kletba odvěká“.
Tak se zpívá v prastaré písni a je v těchto slovech nejhlubší podstata veškerého lidského snažení,“ uvedla mimo jiné Eva Kočí Valová, „v půlce 90. let jsme na Březejc jezdili se studenty velkomeziříčského gymnázia, přidali se i naši absolventi a jejich přátelé z Pedagogické fakulty MU v Brně studující výtvarný obor. Vytvářeli jsme zde desítky metrů nástěnných maleb. A setkání studentů s dětmi zde pobývajícími bylo nezapomenutelné. Nejen pro mě, ale především pro děti zdejší i gymnaziální. Společně tvořily – obohaceny vzájemností a porozuměním. Pochopily svoje světy skrze životy těch ostatních. Vznikla zde přátelství neuvěřitelných hodnot; s Ivanem Šivečkem, který se následně stal mluvčím vozíčkářů v Brně, jsme jezdívali do kina, brávali ho do svých domovů ke krásným návštěvám plným diskuzí, četby a dialogů. Nikdy bych za katedrou nemohla svým studentům předat to, co pochopili a získali do života na Březejci. Že jediný pevný základ tvoří lidská vzájemnost, přejícnost a láska. Snad tedy náruč zdejší madony je symbolem tím nejpřiléhavějším. Snad lidská náruč pojme všechny potřebné, snad lidská náruč nalezne svoji dominantu, snad lidská náruč nezapomene na laskavé objímání. Ne snad, určitě nezapomene. Vždyť Březejc to dokazuje už sedm desetiletí!“

Připr.: red ML, zdroj. FCB Centrum Kociánka Březejc