O životě u Delty řeky Pádu píše čtenářka z Itálie

Delta řeky Pádu vás pohltí svou zelení a utopí v syté modři oblohy. Samotná řeka Pád pramení v Západních Alpách ve výšce 2020 m nad mořem. Se svými 652 kilometry je nejdelší řekou v Itálii, vtéká do Adriatického moře. Delta veletoku Pádu je hned po Nilu druhou největší mokřadovou oblastí v teritoriu Středozemního moře.

Táhne se jižně od Benátek, ve vnitrozemí začíná poblíž městečka Adria, které bylo založeno Etrusky jako přístav a nyní díky naplaveninám veletoku je vzdálené 25 km od moře, podle něho dostalo Jadranské moře jméno – Mare Adriatico. Rozsáhlá Pádská delta je ohraničena řekami Brenta na severu a Reno na jihu. Deltu kromě hlavního toku Po di Venezia tvoří dalších sedm říčních ramen: Po di Pila, Po di Maistra, Po di Tolle, Po di Gnocca, Po di Goro, Po di Volano a Po di Levante. Plochý terén na hrázích podél jednotlivých kanálů a říčních ramen vybízí k cykloturistice. Díky své jedinečné a velmi rozmanité biodiverzitě je na seznamu světového dědictví UNESCO. Je zde přes tisíc rostlinných druhů a téměř čtyři stovky druhů obratlovců.
Delta Pádu je hlavně rájem vodního ptactva. Nejromantičtější jsou plameňáci růžoví. Žijí mezi lagunami, řekou a mořem. Dospělí procezují zobákem z vody drobné řasy, červy a korýše, kteří díky obsaženým karotenům dodávají jejich peří růžové zbarvení. Svá mláďata zpočátku krmí zvláštním vodnatým výměškem z volete, v té době dospělí vyblednou, protože část barviva předávají svým ochmýřeným potomkům. Plameňáci jsou nejkrásnější v letu, působivé jsou i jejich hromadné námluvy.
Ty nejznámější jsou volavky, zahrnují celkem 9 druhů. Před našim domem na vodním kanálu máme celoročně volavky popelavé, v zimě se k nim přidají elegantní volavky bílé, protože pod lávkou v blízkosti domu je teplejší voda, a tak mohou lépe vyhledávat potravu.
A do třetice ten nejzajímavější je ibis posvátný, není to původní druh, v minulosti uletělo několik jedinců z chovu a v deltě se jim začalo dařit. Zpravidla obývá oblasti Afriky, žije i v Iráku, zdržuje se v blízkosti vodních ploch. Ve starém Egyptě byl posvátný, ztělesňoval boha písma a moudrosti Thovta. V Egyptě byl tento magický pták vyhuben v 19. stol. Jeho charakteristickým znakem je dlouhý zobák zahnutý dolů, jehož citlivou špičkou nahmatává ve vodě potravu. Živí se hlavně rakem červeným, který pochází z Kalifornie, taktéž utekl z chovů a v deltě Pádu se hrůzostrašně rozmnožil. Ibis posvátný je neškodný a mírumilovný, neohrožuje mláďata původního ptactva.
Z říše savců stojí za zmínku jelen mesolský z přírodní rezervace Bosco della Mesola, je to poslední původní populace jelena na Apeninském poloostrově.
Nejtypičtější zástupci ryb jsou jeseter, úhoř a sumec, který není původní druh, byl zde v minulosti vysazen kvůli sportovnímu lovu ryb, velice se mu u nás daří, dosahuje větších rozměrů než ve své domovině, největší zde ulovený jedinec měřil 278 cm a vážil skoro 150 kg.
Obyvatelé delty Pádu jsou většinou skromní a pracovití lidé, živí se především zemědělstvím, pěstováním ovoce, rybolovem, chovem mušlí a škeblí na jídlo a chovem různých druhů ryb jak mořských, tak i sladkovodních.
Ničivé záplavy sužovaly zdejší obyvatele již od nepaměti, ta nejhorší v novodobé historii byla v listopadu roku 1951, vyžádala si 101 mrtvých, 7 nezvěstných a 180 000 občanů zůstalo bez střechy nad hlavou. Záplava způsobila obrovské ekonomické a sociální škody a hromadnou migraci. Po této přírodní katastrofě byla zvednuta výška hrází.
V říjnu roku 2000 se valila ze severu Itálie mohutná záplavová vlna do delty Pádu, hladina řeky dosáhla nejvyšších hodnot za posledních 50 let. Italská vláda rozhodla na horním toku řeky Pádu rozstřílet hráze, aby zachránila hustě osídlenou deltu. Zaplavili tak 800 hektarů půdy, vytvořilo se jezero dlouhé 8 km, široké 3 km, o hloubce 6 až 7 metrů. I přesto na dolním toku v některých místech přetékala voda přes hráze, které jsou 10 až 12 metrů vysoké, vyvěrala i zespodu hrází, a to bylo velmi nebezpečné, hrozilo, že se protrhnou. Byla jsem těhotná, v domě jsme měli bahno a chodili po kotníky ve vodě. Jen díky větru, který foukal směrem k moři a umožňoval tak, aby do něho voda z veletoku celkem plynule vtékala, hráze vydržely, kdyby to bylo naopak, tak by to hodně špatně dopadlo. Tato situace trvala několik dní, byli jsme připravení na evakuaci a s hrůzou sledovali, jestli se neobrátí vítr. Záplavy v r. 2000 si vyžádaly celkem 23 mrtvých, 11 pohřešovaných a 40.000 obyvatel přišlo o své domovy.
Záplavy v deltě se vždy periodicky opakovaly každý rok na jaře a na podzim. Poslední zde byly koncem listopadu roku 2019, a potom se klima začalo výrazně měnit. S příchodem covidu přišlo na začátku roku 2020 i velké sucho, se kterým se potýkáme dodnes. Srážky jsou minimální, koryto řeky Pádu vysychá a vlévá se do něho slaná voda z moře. Letošní léto bylo velmi teplé a suché, poprvé v psané historii se dostala slaná voda z moře 40 km do vnitrozemí.

Text: Jitka Totti
Nahoře delta Pádu, uprostřed plameňáci růžoví a dole ibis posvátný. Foto: archiv JiTi