Z Velkého Meziříčí došel na Sněžku v rekordním čase. Sáhl si ale až na dno svých sil

Pokračování
Za jak dlouho lze zvládnout dojít pěšky z Velkého Meziříčí až na vrchol Sněžky? Trasa čítá podle mapy 181 kilometrů. Pětadvacetiletý Tomáš Fejt z Velkého Meziříčí ušel celkem 196 kilometrů z našeho města až na vrchol hory za 3 dny a necelou hodinu.

Na začátku byla sázka s kamarádem, že zmíněnou trasu pokoří za 75 hodin, poté velké odhodlání, a pak už jen úporná prosba směrem k nebesům, aby to bez následků na zdraví zvládl… A podařilo se – dokonce i o něco dříve. Putoval přes několik krajů a postihla ho také krutá svalová horečka hned v úvodu cesty.

Motivovala ho hudba a splnění cíle

Těžkosti překonával tím, že se sám motivoval. Třeba hudbou, zejména po cestě, kde jezdila auta, nasadil sluchátka a poslouchal raději muziku, než hluk motorů. Příjemnou hudbou relaxoval a snažil se přemýšlet i o něčem jiném, než o vlastní cestě. „Dumal jsem nad životem, co bych chtěl a co ne. Ale stejně jsem měl pořád prioritně v hlavě, že musím dojít. To jsem si pořád opakoval. A ten pocit, když jsem stál na vrcholu, byl nepopsatelný. A neuvěřitelný, protože se mi nikdy ani nechtělo chodit, o to víc si toho vážím,“ zdůrazňuje Tomáš, „poměrně dost lidí mi říkalo, že je to nereálné, ujít tolik kilometrů v tomto čase. Ve skupině na Facebooku mě podporovali kamarádi i kolegové z firmy. Měli o mě starost, jak jsem na tom zdravotně a podobně. To bylo od všech moc pěkné, za což jsem jim děkoval. A nejvíc pochopitelně rodině, přítelkyni, která mne doprovázela.“

Samozřejmě maminka měla taky starost.

„Když jsem ho viděla ten první den se svalovou horečkou, tak to nebylo nic příjemného. Byla jsem v afektu z toho velkého strachu o něj, protože se ani nedalo nic moc vykomunikovat,“ svěřila svoje pocity přítelkyně Nikola a dodala, že byla ráno opravdu velmi mile překvapená, že vcelku svěží Tomáš vstal a šel dál.

Po nepříjemném zážitku se svalovou horečkou, popsal její průběh.

„Nejprve začínáte cítit chlad na rukou, pak zimu po celém těle, přidají se bolesti kloubů i kyčlí. „Byl jsem vpodstatě nepohyblivý, a tělo jakoby na půl vypnulo a zkrátka i kdybych chtěl, tak jsem jít dál nemohl,“ popsal nepříjemné stavy a uznal, že situaci prostě podcenil. „Jak už jsem říkal, měl jsem dřív odpočívat. Nedá se to sice říct s jistotou, že bych se tomu úplně vyhnul, ale možná by to nemělo takový průběh,“ uzavírá krušnou zkušenost Tomáš a přidává další neduhy poutníka. „Kromě zmíněné horečky se mi udělaly i puchýře na nohou, pak začaly bolet kotníky i kyčle, ale musel jsem se přemoct a jít dál. Moje citlivější kyčle zátěž naštěstí vydržely,“ řekl s viditelným oddechnutím a doufá, že bolavé kotníky se nakonec také uzdraví. S lékařem svůj zdravotní stav před cestou nekonzultoval. „Kdysi jsem hrál fotbal, tak si ještě pamatuju, co moje tělo bylo schopno vydržet, a podle toho jsem se zařídil,“ přemítá Tomáš, který se domnívá, že každý člověk má jinou výdrž, a proto nelze v tomto ohledu paušalizovat.

Regeneroval tři dny

Po návratu domů regeneroval minimálně tři dny, a dvě až tři noci poté se budil s horečkami a ještě teď ho bolí kotníky, přiznává mladík. „Měl jsem puchýře, takže se dvoje boty hodily, měnil jsem je za nové, které byly o číslo větší, a vydržel jsem v nich až do Pece pod Sněžkou. Na samotný výstup jsem si obul pohorky a vzal si hůlky. Po návratu z vrcholu jsem si dal steak, a když jsem přijel domů, tak jsem jenom spal a spal. Myslím, že skoro tahem od 18 hodin až do devíti do rána,“ vzpomíná.

Co by příště udělal jinak?

Určitě by zvolnil tempo v počátcích svého tripu a nasadil by půlhodinové přestávky po maximálně 30 kilometrech, víc ne. Nutností jsou pak kvalitní boty i vitamíny v gelu, takové taštičky, které se T. Fejtovi osvědčily, říká o nich, že jsou potřebnou vitamínovou bombou. Nezbytné je podle něho mít u sebe i léky proti křečím. Osobně by nedoporučoval nikomu, aby šel sám, ale vzal si s sebou doprovod.
Tomáš putoval se svým běžeckým batohem na zádech, v něm měl vak s pitím, tatranku, telefon se sluchátky a power banku, léky na regeneraci, vitamíny a Ibalgin. „Pokud by člověk chytil během cesty zánět do svalů, tak je konec, nemůže jít dál. A to se mi naštěstí nestalo.“

A jaké má plány do budoucna?

Rádi by se s kamarádem vydali do zahraničí. Pochopitelně s doprovodem, riskovat by příliš nechtěl.
I když nyní to byla taková trochu sázka do loterie, jak se říká, ale jemu nešlo ani tak o výhru, jíž bylo pozvání na drink, ale spíše o osobní cíl, a o to neprohrát. „Dalo by se to stihnout i dřív, řekl bych tak o pět hodin, možná to zkusím ještě někdy znovu. Ale až tak za nějaký rok. Všechno je to o vůli, a všechno je to v hlavě,“ uzavřel povídání o svém úspěšném putování Tomáš Fejt.
Iva Horká
Foto: archiv TF