Dvě nevydařená volební období ve Velkém Meziříčí – 2010 až 2018

Hodnocení uplynulých sedmi až osmi let zahrnujících dvě volební období komunálních voleb je na první pohled velmi složité. Tak, jak podrobně sleduji a v mnoha článcích komentuji v týdeníku situaci města, má jednoho společného jmenovatele, jímž je činnost bývalého starosty Ing. Radovana Necida.

Právě jemu se podařilo celkem rychle po zvolení starostou rozvinout svůj způsob rozhodování a v podstatě dosáhnout ovládnutí samosprávy i některých prvků státní správy. Sám již po svém odstoupení hodnotí období svého starostování ve Velkém Meziříčí větou: „Naše město zažilo v posledních sedmi letech nebývalý rozvoj."
Jestli má toto tvrzení své opodstatnění, budeme moci posoudit z tohoto článku.
Jen pro začátek: Důležitým ukazatelem prosperity, a tím i nebývalého rozvoje města je zvyšování počtu jeho obyvatel. Že stálá tendence úbytku obyvatel v našem městě nic neznamená, nelze odůvodnit snižováním počtu obyvatel ve většině měst ČR. Velké Meziříčí má totiž vynikající podmínky pro rozvoj. Ty vrcholily právě v době kolem roku 2013 a v tehdejší podobě se již nebudou opakovat. Jde o volný lidský potenciál a polohu na dálnici D1. Zvláště tohoto vedení města nedovedlo využít. Vrcholem neschopností je případ firmy v průmyslové zóně, která nenalezla plochu k rozšíření ve Velkém Meziříčí a byla nucena uchýlit se do sousedního města. Podívejme se nyní krátce na vývoj kariéry Ing. Radovana Necida před rokem 2011. Nejprve jsem si ho všiml jako pohledného „chlapce" na fotbalovém hřišti při svérázném způsobu fotografování momentek ze hry, spočívajícím v pobíhání kolem pomezní čáry synchronně s pohybem míče. To již byl podnikatelem – jednatelem firmy Falco computer VM. Mně tehdy pomohl při přípravě výstavy „Sto let sportu ve městě" tím, že zajistil zhotovení fotografií. Od roku 2006 se postupně zapojoval do činnosti politické za stranu ODS. Později také uvedl, že již v roce 2009 začal přemýšlet o kandidatuře na starostu. Zvolen starostou byl ing. Necid po volbách 2010.
Podívejme se nyní, jak byly splněny volební sliby ODS, které jistě přinesly této straně první místo ve volebních výsledcích.
Bylo slibováno: Parkovací dům ve středu města – odvrženo se zvolením. Veřejný bazén – odvrženo starostou po krátké diskuzi. Dokončení obchvatu města – neuskutečněno dodnes. Zákaz kamionové dopravy – uskutečněno teprve v dalším volebním období. Rekonstrukce Jupiter clubu – uskutečněno rok po plánovaném termínu. Nové malé parky ve středu města – neuskutečněno vůbec. Je to nepěkná bilance starosty Necida i vzniklé koalice.
Okázalá děkování starosty předchozímu vedení města za dlouhodobé kvalitní výsledky kontrastuje s říkankou, která se udržela na internetových stránkách ODS až do letošního jara. Svědčí o dvojakosti této rozporuplné strany.
„Na radnici chcípl pes,
volte celou ODS.
Meziříčí čeká změna,
s ODS je zaručena.
Lidovci si balí ranec,
pojďme k volbám,
bude tanec."
V komunálních volbách 2010 získaly tři strany ODS, ČSSD a KDU-ČSL po pěti mandátech ve třiadvacetičlenném zastupitelstvu při volební účasti 47 %. Na počet hlasů získala nepatrný náskok ODS. Jednotliví kandidáti se umístili v pořadí František Bradáč, Jan Veleba a Radovan Necid. Velmi rychle se vytvořila koalice ODS, ČSSD a zbylých stran kromě KDU-ČSL a KSČM, které získaly opozičních 7 míst v zastupitelstvu. Do dominantního postavení se dostal zvolený starosta Ing. Radovan Necid. V hloubce jeho stínu zůstal místostarosta Josef Komínek.
V proslovu po zvolení charakterizoval starosta nové období jako „změnu". Skutečné dříve naznačované změny na radnici se nekonaly, kromě zrušení pozice tiskové mluvčí. Změnou mělo být i přání starosty: „Chci, aby obyvatelé města více mluvili se svým starostou." Existovalo i též odvážné heslo: „Dneska jste mě zvolili, zítra za mnou můžete přijít na radnici." Všechny tyto sliby se však staly jen formálními. Sám jsem se přesvědčil, že ve skutečnosti šlo o starostovo velmi vychytralé testování názorů občanů. Obrazně jsem již tehdy napsal, že slovní i písemné návrhy obyvatel města mají stejný výsledek, jako kdyby byly namluveny nebo vloženy do staré duté vrby.
Dlouhodobější utajovanou snahou starosty Necida bylo ovládnutí celého zastupitelstva Velkého Meziříčí. To se uskutečňovalo na takzvaných neveřejných seminářích. Nešlo o semináře jako přednášky odborníků. Vybrané osoby a různí pseudoodborníci poskytovali zkreslené údaje vyhovující starostovým záměrům. Doplňující byla hlasování na zkoušku. Na veřejných zasedáních byla omezena diskuze a před výzvou k hlasování starosta „pro jistotu" oznamoval: Já budu hlasovat „tak a tak".
K úplnému zkrocení případných námitek sloužilo i rčení: „Nemůžeme si dovolit luxus vzájemné neshody." Tak starosta získával hlasy ovládnutého zastupitelstva pro své záměry blížící se postavení jednatele firmy. Takové chování je však v obecním prostředí nezákonné.
V povolební době dobíhaly nebo začínaly akce i stavby připravené dřívějším vedení města. Tyto byly nenápadně přivlastňovány jako výsledky činnosti nového období.
V činnostech, které se připisují bývalému starostovi, lze nalézt i takové, které můžeme hodnotit kladně. Jde například o realizovanou recepci na radnici, úsilí při zákazu vjezdu tranzitních kamionů do města, které se zdařilo. Tyto výsledky by však zaujaly obrazně malou brožuru. Silná kniha by ovšem vznikla z omylů a špatných rozhodnutí ing. Necida.
Příkladem takového to selhání nejen starosty, ale i veřejné správy na úrovni města a kraje, je stavba bioplynové stanice ve Velkém Meziříčí. Nezodpovědné návrhy společnosti, která je neuplatnila v jiných moravských městech, nalezly podporu u meziříčského starosty. Ta byla v celém období rozhodujícího pro realizaci návrhu. Bývalý starosta se nemůže vymlouvat na osobní neznalosti, protože byl velmi přesně informován o velkých neřešitelných úskalích provozu bioplynové stanice předsedou družstva Oslavice. Otázkami bioplynové stanice se zabýval také pan Pavel Pešek, který byl za své názory nevybíravě starostou napaden. Také petice občanů byla různými způsoby blokována. V době starostovy rekonvalescence z vážné nemoci vykonával činnost přenašeče dokumentů místostarosta Josef Komínek. Postavení stanice, krátký zkušební provoz, prodej i trvalé fiasko. Z hlediska ochrany přírody stavba zlikvidovala dva mokřady i dva odvozené potoky. Později na jedné z besed s občany Necid přiznal svoji odpovědnost za bioplynovou aféru.

Příklady špatného přístupu samosprávy

Přístup k řešení záležitostí typu bioplynové stanice vyvolává další otázky, zda je možné se s nesprávným úmyslným řešením vyrovnat v mysli lidí – občanů města. Dlouholetá křesťanská tradice je charakterizována výzvou k odpuštění i těm, kteří bezcitně a samovolně postupují. Skrze odpuštění se zasažený člověk stává nezávislým a osvobozeným od vlivu zla, pocitu nenávisti a touhy po odplatě. Odpustit však neznamená zapomenout. Je třeba příchodu zla předcházet. Zároveň nyní platí zásady demokratické společnosti, které umožňují řešit případy nespokojenosti s řešením samosprávných problémů tím, že kandidáti, kteří se chovají nepřístojně, nebudou ve volbách zvoleni.
Po bioplynové stanici je třeba se zamyslet nad tzv. malým obchvatem, který má propojit silničně malý park u městské brány s Třebíčskou ulicí. Toto propojení bylo vhodné ještě v šedesátých letech minulého století, kdy neexistovala zástavba ve svahové části jihozápadu města. Přesto byl tento přežitý a zbytečný záměr urputně, případně i vychytrale, prosazován tehdejším starostou Necidem a vedoucím odboru výstavby Kozinou.
Tato dvojice se nejprve 27. 6. 2012 pokoušela vnutit dodaný projekt občanům, kteří přišli do budovy bývalé školky na Ostrůvku. Bylo zde vysloveno jednoznačné odmítnutí z důvodů mnohokrát uvedených. Tehdy značně rozzlobený starosta ještě před ukončením při kvapném odchodu vyslovil zlověstnou větu: „Věci jsou nastartované a už je nezměníme."
Věta a postoj dvojice je zcela protichůdný stálému omílání o otevřenosti a přístupu k názorům občanů. Situace je nevyřešená dodnes. Zastupitel Necid stále nabízí malý obchvat a pan Kozina odráží návrhy občanů i některých zastupitelů, aby byl malý obchvat odstraněn z územního plánu. Nový starosta Komínek postupuje obdobně podle instrukcí Necida, které si vyžádal při zvolení do funkce. Malý obchvat hrozí stále.
Dalším příkladem již uzavřeného problému byla demolice starého domova důchodců – dříve před rokem 1960 Okresního úřadu ve Velkém Meziříčí, který byl vždy krásnou budovou symbolizující meziříčskou státní správu. Po odstěhování seniorů do zcela nové moderní budovy a předání staré do majetku města byly použity již neplatné posudky stavby, které tehdy ve většině případů byly poplatné přání objednatele. Rychlé úsilí o její zboření bylo podezřelé. Také byly použity nepravdivé údaje o stavební metodě nazývané Hennebique, kterou použili autoři projektu „úřední budovy" v roce 1930 Rubý a Kolář z Moravské Ostravy. Navrhovali a realizovali řadu budov pomocí stejné metody, například novou radnici v Ostravě, kterou nikdo nehodlal demolovat v minulosti a jistě ne v dohledné budoucnosti. Příprava demolice byla tak překotná, že jako taková nebyla schválena zastupitelstvem ani radou. V tisku se psalo zcela otevřeně o neschválené demolici. Starosta tehdy odmítal i rozumný návrh, aby byla ponechána jen přední budova s technickým zázemím, slovy: „To musí také padnout."
Velmi důležité je, že v uvedeném stavebním systému jsou nosné všechny zdi včetně příček. Zbouráním příčky vzniká v dalším podlaží destrukce, což se stalo. Dokonce stavbyvedoucí demoliční firmy kladl lidem včetně mne otázku: „Proč to necháváte bourat, vždyť je to v pořádku?"
Mohli bychom uvádět další příklady špatného přístupu samosprávy, ale na závěr článku se věnujme volební kampani seskupení To pravé Meziříčí v roce 2014.
Starosta Necid ve volebním magazínu a podobně i v mnoha dalších materiálech žádá občany slovy: „Pokud si myslíte, že jsem dobrý a prospěšný starosta a že je moje práce pro vás užitečná a chcete mě ve volbách volit, nedávejte mi prosím pouze jeden hlas. Tím, že na volebním lístku zakřížkujete celou kandidátku sdružení To pravé Meziříčí, dáváte mi ve volebním přepočtu hlasů 23."
Přemýšlejte, zda je tato výzva v pořádku podle všech pravidel. Rozluštění se dozvíte níže.

Bilance NEcida a spol.:

Stručné informace o chybách veřejné správy v našem městě se dostávají do závěru roku 2014 k tehdejším komunálním volbám. Podstatná část výzvy starosty a lídra nového volebního sdružení To pravé Meziříčí (dále TPM) Radovana Necida byla uvedena v závěru třetího pokračování této série článků.
Jádrem výzvy je věta: „Nedávejte mně prosím pouze jeden hlas. Tím, že na volebním lístku zakroužkujete celou kandidátku, mi dáváte ve volebním přepočtu hlasů 23."
Je třeba nyní uvést, že město má schválený počet 23 zastupitelů, a proto je plný počet kandidátů jednotlivých stran a hnutí nebo sdružení číslo totožné.
Nyní si uvedeme základní definici volebního podvodu. Ta uvádí, že je to cílevědomá akce, podniknuta za účelem zasahování do volebních aktivit nebo s volbami spojených materiálů s cílem ovlivnit výsledek voleb. Zvláště druhá část definiční věty je náplní dalšího zkoumání, protože ovlivňuje počet hlasů, a tím získaný počet zastupitelů pro TPM. Uvedená manipulace byla otisknuta ve více podobách ve volebních magazínech sdružení TPM, které byly rozšiřovány do poštovních schránek všech domácností ve městě. Byla zaměřena zvláště na seniory a osoby, které důvěřují radám svých oblíbenců. Volební výsledek TPM byl v roce 2014 nečekaný a pro cizího pozorovatele velmi překvapivý. Jeho ovlivnění výše uvedenou manipulací nelze přesně odhadnout, ale jisté je, že manipulace byla uskutečněna.
Povzbuzen dosaženým volebním výsledkem, odhodlal se starosta Necid, podporován místostarostou Komínkem a dalšími radními, na jaře 2015 k radikálnímu kroku. Aby získal a ovládl místní tisk, který občas přinášel kritické články, ze dne na den vydal 25. 3. 2015 článek s názvem „Týdeník Velkomeziříčsko dnes končí". Jedním z důvodu bylo klamné prohlášení: „Radnice chce zapojit v co největší míře do rozhodování občany." Ve skutečnosti to však bylo právě naopak. Během následného setkání se starostou jsem uvedl informaci, že týdeník Velkomeziříčsko, založený v roce 1919, zrušily nejprve protektorátní úřady, po druhé světové válce komunistický režim a nejnověji radnice v čele se starostou. Vzápětí spustili velký křik, dupání a bouchání do lavic dva přítomní členové rady Michlíček a místostarosta Komínek. Jejich uklidnění nebylo snadné.
Téměř neuvěřitelně a zázračně vznikl týden po zrušení Velkomeziříčska nový nezávislý týdeník Medřičské listy, který uveřejňoval a dodnes uveřejňuje i kritické články a pokračuje v tradici bývalého týdeníku. Nový měsíčník Velkomeziříčsko nemůže nahradit aktuálnost zpráv a stal se nákladným zpravodajem radnice, v němž kritika nenalézá místo.
Další, zcela nezdařenou akcí starosty Necida a spol. se stala architektonická soutěž na úpravu náměstí a přilehlých ulic. Soutěž byla prakticky zbytečná. Samotní architekti prohlašovali o náměstí, že je pěkné a řešit je třeba přemíru parkujících automobilů a dláždění. Dodávám, že ještě chybí respektování plošné ochrany vyplývající z památkové zóny.
Vlastní příprava soutěže byla zbytečně uspěchaná. Chyběly diskuze spojené s návrhy občanů. Tak by nemohlo dojít například k nevhodnému řešení Kostelní ulice. Zklamal i údajný zpracovatel soutěžních podmínek. Ty převzal téměř v nepoužitelném stavu od města Poděbrady. Neprovedením řádné kontroly těchto podmínek zklamala porota i kancelář Komory architektů. Téměř zbytečnými se staly rostoucí finanční prostředky vynakládané na spory o řešení projektu. Vyskytují se i návrhy na jednorázové ukončení celého případu včetně finanční ztráty.

Negativní výsledky NEcidova vládnutí vysoce převyšují nad pozitivními

Přání starosty Velkého Meziříčí Ing. Radovana Necida do nového roku 2017 „Přeji nám nezajímavé časy" se pro městskou radu, ale i starostu nevyplnilo. Vývoj událostí ukončil činnost většiny radních jejich odvoláním a starosta odstoupil ze svého celkem malicherného rozhodnutí sám.
Ještě na začátku jmenovaného roku byl starosta stále obdivován a veleben řadou svých fanynek. Mezi typické věty této skupiny patřila: „Všichni víme, že jsi nejlepší." Odměnou jim byla rychlá výměna svých portrétů na internetových stránkách. Mužská část rádoby odborníků přitakala slovy: „Jak ten Velmez vzkvétá – radost pohledět." Všechny tři složky se tak vzájemně v družném souladu uspokojovaly. Nezdary typu „bioplynka", demolice bývalé budovy okresu, konec týdeník Velkomeziříčsko a další, které byly stručně popsány v předchozích článcích, přiměly starostu, aby se věnoval své oblíbené dopravě ve Velkém Meziříčí.
Místo toho, aby prosazoval komplexní odbornou studii, věnoval se svým dílčím nápadům shrnutým do Bílé knihy dopravy. Například místo správného provedení okružní křižovatky Hornoměstská-Třebíčská, byla sestavena pokusná slátanina mnohokrát upravovaná. Nevyhovující potřebnému provozu s nebezpečným přímým průjezdem byla nakonec vyprojektována a uskutečněna. Mnohem důležitější dopravní stavby byly starostou odmítány. Jde například o silniční propojení mezi křižovatkou VM východ na silnice Martinice-Křižanov odstraňující z ulice Novosady a Vrchovecká vzrůstající dopravu na severojižním propojení Kraje Vysočina. Necidovo nepravdivé prosazování rekonstrukce mostu u pošty bylo umožněno mnohamilionovou dotací z EU jen kvůli uskutečnění odbočovacího pruhu pro malý obchvat.
Nyní je třeba se podívat na události, které vyvrcholily ve druhé polovině sedmnáctého roku 21. století. Když z důvodu pracovního vytížení rezignoval na zastupitele senátor Bradáč, uvolnil tak místo pro nového zastupitele Ing. Rosu. Ten nezatížen Necidovými metodami usměrňování zastupitelů, měl později výrazný kladný podíl při odmítnutí způsobu, jakým starosta prosazoval chybami opředený návrh architektonicko-urbanistické soutěže na úpravu náměstí. Vznikl dopis dvanácti zastupitelů různých stran včetně účasti ODS. Záležitosti nevyřešilo ani referendum. Spory nejen o smlouvu na projekt Náměstí vyvrcholily odvoláním rady. Starosta se stal běžným zastupitelem vlastním vyšachováním své osoby.

Komínkova krátká éra se vyznačovala utajováním všeho možného před občany

Po svém zvolení nový starosta Komínek vyjádřil přesvědčení, že považuje Necida za nejlepšího, se kterým spolupracoval. Dále požádal Necida o možnost se s ním radit o záležitostech města. Bývalý starosta souhlasil.
Krátká Komínkova éra se vyznačovala hlavně utajováním všeho možného před občany, nevyšetřením některých nedostatků Necidova působení, které zastupitelé jen naznačovali. Nevyjasněné záležitosti jsou také v řešení projektu mostu na Třebíčské ulici. Celkové záležitosti mostu ve vztahu k památkové zóně nebyly provedeny správně.
Vytvořená dvanáctka zastupitelů přestala brzy spolupracovat. Nepodařilo se jí dosáhnout zrušení malého obchvatu, i když hlasovací převahu měla. Návrhy zastupitelů v této záležitosti zdatně mařil starosta Josef Komínek, v závěsu s vedoucím odboru MěÚ Antonínem Kozinou.
Tak necelý rok Komínkova starostování získal podobnou atmosféru pohřebního charakteru, jaká se vznášela nad posledním zasedáním zastupitelstva před volbami.
Na úplný závěr jen několikařádkové zhodnocení Necidova působení ve funkci starosty. Jak vyplývá z pěti částí předchozího textu, jeho negativní výsledky vysoce převyšují nad pozitivními. Opětovný vznik volební strany To pravé Meziříčí s pokusem stejné volební propagandy jako v roce 2014, svědčí o jeho nepoučitelnosti v prosazování svých plánů a bez sebemenšího ohledu na občany města.

Ing. Antonín Dvořák, Velké Meziříčí